Níže v tomto blogu představuji naše koně, alias tým profíků, demoliční četa, gangsteři, mazlíčci a slaďouši, lumpové a darebáci.
V Česku žije cca. 55 000 koní. Ruku na srdce: kolik z těchto koní je v psychické a fyzické pohodě? Není mezi námi ještě mnoho těch, kteří zastávají metodu „ tak se to dělávalo“ ? Koně jsou zvědavá a učenlivá zvířata, když milují jejich dvounohé parťáky, odnesou vás kam si jen budete přát, třeba do světa koní 🙂 Dnešní chovatelé koní objevují a předávají si nové poznatky, vyvracejí staré mýty a snaží se spolupracovat tak, aby nám koně nejen sloužili, ale byli také plnohodnotnými partnery například v Hipoterapii, kterou u nás také provozujeme.
Máme koním co vracet? Nesli nás na svém hřbetě dějinami lidstva a tak odpovídám, že ano.
Slyšeli jste někdy úsloví „chovají se jako tupé stádo?“ Jak funguje koňská stádová etiketa a jak ovlivňuje duševní a zdravotní pohodu koní? V tomto blogu se dozvíte nové informace a zajímavosti o koních. Našim koním je věnována zvláštní stránka, kam můžete přejít kliknutím na odkaz zde. Koně jsou stádová zvířata. Jejich chování, dovednosti a do jisté míry také osobnost jsou utvářeny sociálními vztahy ve stádě, do kterého zahrnuji také „ jejich“ člověka 🙂
Mezi koňmi probíhá celoživotní vzrušující hra o postavení ve stádě. Získáváním nových dovedností a zkušeností, se koně posouvají výš v jejich stádové hierarchii, která se člověku může jevit jako zbytečná, ale pro koně je zásadní pro přežití. Nejste-li krásní jako koně a neumíte-li běhat rychle jako koně, nezoufejte, protože i přesto vás koně mohou považovat za ochránce stáda.
Koně jsou neustále v pohybu, je to jejich přirozenost. Omezení volného pohybu koně často vede k úzkostným stavům, které mohou vyústit v různé nemoci koní. S pohybem je spojen také nutný odpočinek. Koně dokáží odpočívat ve stoje v polospánku i několikrát denně, ale není nad vydatný REM spánek vleže, alespoň 3x do týdne.
Jak už jsem zmínila, koně jsou stádová zvířata. Zahrajte si hru! Uhádněte, kdo je vůdce stáda😊 Tiše si sedněte poblíž pastviny a pozorujte stádo. Vaše tipy pak řekněte chovateli koní a on vám zcela jistě potvrdí, kdo je ve stádě vůdčí kůň. Vyberte si místo odkud budete na pasoucí se koně dobře vidět a koně nebudou rušeni vaší „návštěvou“. Nikdy nevcházejte do jejich teritoria za ohradník a nikdy a ničím, ani trávou koně nekrmte! Koně si vás prohlédnou a potom se půjdou věnovat jejich činnosti. Pár tipů pro hru -můžete uzavřít i sázky. Vůdce stáda ovládá prostor pastviny, koně se nemohou pást jen tak „neuspořádaně“, má okolo sebe větší osobní prostor a vybírá si pastvu. Někdy popojde a popožene jiného koně pryč z jeho místa. Koně, kteří jsou v hierarchii níže postavení, se pasou zpravidla blíž u sebe, nebo na okraji stáda. Při hrách a běhání se vůdčí kůň pohybuje za ostatními koňmi a pohání je vpřed.
Vůdčí kůň, neboli také ochránce stáda je často zaměňován za dominantního koně. Rozdíl mezi nimi můžete časem vypozorovat. Stádo vede zpravidla starší kobyla, ale může ho vést i hřebec, či valach. Koně se snaží mít vůdčího koně vždy v zorném poli, sledují ho po očku, zdržují se od něho v uctivé vzdálenosti, a v případě ohrožení stáda, kopírují jeho chování. Naopak hříbata mají dovoleno hrát si v osobním prostoru kobyl i hřebců, ale když zlobí, matky, nebo tety je vyženou na okraj stáda, kde není bezpečno a tak se výrostci snaží být „hodní“, aby se mohli pokradmu vrátit do bezpečného středu stáda. Hřebci, na malém prostoru, v izolaci, nebo v uměle vytvořených stádech, hřebčí. Hřebčení znamená snahu o připouštění, kterou projevují ržáním, energickými pohyby a připouštěním naprázdno. V rámci her a soubojů uvidíte jak hřebci chodí do strany po pravé pleci, své souputníky si nepustí k pravému boku, kde se cítí zranitelnější. U divokých koní se tento jev vyskytuje v menší míře, protože stádo má dostatek prostoru, a hřebci jsou zaneprázdněni hlídáním stáda. Hříbata, stočená doleva, v děloze matky, se ve stádech divokých koní postupně narovnávají. Jejich domestikovaní druzi nemají moc příležitostí se narovnat, páteř zůstává stočená doleva, na pravou stranu jsou nešikovní, neumí stabilně zatáčet doprava a jezdci tomu zpravidla “ nasadí korunu“
Lateralita koní je velké téma nejen ve smyslu fyzickém, ale také duševním. Zdraví pracovních koní je důležité, nejenom ve smyslu prevence úrazů a nedorozumění během činností, které s koňmi vykonáváme, ale také s ohledem na délku a kvalitu života koní. Chovatelé dnes využívají koňské fyzioterapeuty, rehabilitační procedury, plavání aj. pro udržení koní v kondici.
Když budete mít „štěstí“, uvidíte na samém okraji stáda názornou ukázku toho, jak to vypadá, když se řekne „rvou se jako koně“, ale v domestikovaných stádech bývají tyto souboje spíše rozverného charakteru, protože chovatelé nedávají do stáda dva dominantní hřebce. Koně na pastvinách často odpočívají, mohou podřimovat v lehkém spánku ve stoje, i několikrát denně, protože mají tzv. uzamykací mechanismus kloubů. V případě útoku predátora se „odemknou“ a můžou běžet. Pokud víte, že máte ve stádě koně, který nemá možnost spát, pak mu zajistěte spánek například tím, že 3x týdně jeho druhy zavřete do boxu vedle jeho boxu, aby je měl nablízku a mohl se v klidu uložit do měkké slámy k REM spánku, který je možný pouze v leže.
Dalším „členem stáda“ je tedy člověk. Někteří koně považují člověka za predátora, narušitele, který po nich neustále vyžaduje věci, které nechápou. Člověk jako ochránce stáda je ideální stav a takový vztah vzniká dlouho pomocí každodenních rituálů a vzájemné důvěry, která není narušena stresem, když koně odvedete od stáda, a stresem z výcviku, na který by se kůň měl naopak těšit. Když si vybudujete důvěru u vašich koní, nemine vás odměna v podobě hlubokého přátelského ržání při vašem příchodu, který je vítán, a následování, když potřebujete koně odvést od stáda. Cizí lidé by do teritoria cizího stáda neměli vstupovat bez majitele/chovatele koní, protože si ho koně nedokážou zařadit a mohlo by to skončit úrazem, nebo „hrou na honěnou“ u koní, kteří člověka neznají, nebo se jeho přítomností cítí ohroženi, a takových koní je, věřte mi, hodně. Všechno, co koním dáváme – lásku, pravidelnou odbornou péči a porozumění, trpělivý a konzistentní výcvik a zázemí včetně důležitých sociálních vztahů ve stádě, které reguluje chovatel koní, formuje ochotu koně spolupracovat s lidmi. Nebojte se vstoupit do vztahů ve stádě, když se jedná o vaše vlastní stádo, které důvěrně znáte. Vyžadujte, aby se koně k sobě chovali hezky, dodržovali i směrem k vám stádovou etiketu a klidně odežeňte výrostka, který šikanuje druhého koně, ale buďte spravedliví a zdrženliví, jinak to nebude fungovat, vztahy tím pokazíte. Koně mají potřebu přilnout ke svému majiteli/chovateli/ošetřovateli stejně jako například pejskové a to i přesto, že jsou to stádová zvířata, která žijí s vlastním stádem, ve kterém mají rozdělené role, hierarchii a své místo. Divocí koně, kteří mají volnost pohybu a větší počet členů ve stádě, člověka nepotřebují, ale domestikovaní koně jsou na jeho pravidelné denní péči a pozornosti závislí. Koně jsou trénováni v neustálém pozorování okolí a sebe navzájem, velice rychle a zpravidla neomylně dokážou odezírat a zachytit pro nás neznatelnou řeč těla, intonaci hlasu, informace v energetickém poli, emoce.
Každý, kdo chce chovat koně, musí být autentický, to znamená, že jeho chování by mělo být čitelné a jeho pohyby a řeč těla v souladu s jeho myšlením a s aktuálním rozpoložením. Koně vyžadují autentické chování a vůbec jim nevadí, když je člověk smutný, rozrušený, nebo naopak v příliš radostné náladě. Koně přijmou vaše chování v případě, že se jím necítí ohroženi a mají potřebu vás zkoumat. Nedávno mě rozesmála kobyla, která měla vykulené oči, a upřeně mě pozorovala, jak zívám. Jiný z mých koní nade mnou tiše stál a hlídal, když jsem usnula u stromu. Mravenci mě probudili, otevřela jsem oči a jeho upřené oči se na mě s oddychem dívaly, když potřásl hlavou a odešel se pást.
O koních se často říká, že jsou takzvaní „tiší trpitelé“, nedávají najevo bolest či zranění. Je snadné koně zneužívat, podvolí se i hrubému zaházení a bolesti s rizikem, že se uzavřou do sebe a člověku predátorovi přestanou důvěřovat. V případě, že člověk působí koni bolest či diskomfort, který těžko snášejí, pokusí se ho eliminovat nejdříve řečí těla, nemohou-li utéci, snaží se člověka kousnout, kopnout, shodit apod. Moji koně jsou často ochotní podat výkon i přesto, že jim není dobře, nebo je něco bolí. Projevuji jim vděčnost za práci, kterou vykonávají. V případě, že se dostanou do situace, kdy si zamotají nohu, nebo způsobí zranění, důvěřují mi a spolupracují se mnou, abych jim mohla poskytnout pomoc. Když nejsem v momentě, kdy se jim něco stane, nablízku, zpanikaří.
Vzdělaný a pozorný chovatel rozpozná i jemné známky diskomfortu plynoucího například ze změny krmiva, bolavých zad, zablokovaného obratle, obtíží s dýcháním, zánětu zubů, trávících obtíží, potravinových alergií, vyrážky na kůži apod. Koně jsou velice upovídaní a když jim nasloucháte, budujete tím nádherný vztah, kdy se vám kůň odmění tím, že vás přijme do jeho světa, který je jiný. Koně mají ze všech suchozemských savců největší záběr vidění, bez nutnosti otáčet hlavou vidí neustále v záběru 350° . Jejich způsob práce s energií na jiných frekvencích v rámci jednoho informačního pole je unikátní. Kůň, který je vytržen z jeho stáda, odloučen od svého člověka, nebo jsou jeho denní rituály zásadně změněny, vykazuje známky neklidu, stresu, úzkosti, strachu, agresivity a neochoty spolupracovat. Je to konzervativní zvíře, které vyžaduje stereotypní stádové rituály, a velice těžko si zvyká na změnu. Mí koně si vyzkoušeli změnu prostředí třikrát, změna proběhla lépe v případě, kdy jsem je do nového místa odvedla osobně a v tomto místě s nimi setrvala. I přesto měl jeden z mých koní zdravotní problém způsobený stresem z přesunu do nového „domova“ a vůdčí kůň mě několikrát za noc vzbudil vysokým ržáním, aby zkontroloval, že jsem nablízku.
Vedle denní péče jako je krmení, napájení, kontrola zdravotního stavu, přehánění koní na pastvinu, zajištění volného pohybu mezi výběhem a stájí, podestýlání, sbírání koblížků, které pak dodáváte sousedům na zahrady, organizace návštěv podkováře, veterináře, chiropraktika, koňského zubaře aj. koně potřebují vykonávat jim přirozené činnosti jako jsou pastva a sociální interakce s jejich stádovými druhy.
Koně z anatomického hlediska neumějí přijmout větší množství potravy najednou, a proto je důležité jim zajistit celodenní přístup k senu, lépe rozdělit seno na 5 dávek, nebo zajistit pomalý příjem sena, aby nedošlo k problematické obezitě, přejídání a s tím spojenými zdravotními komplikacemi. Ideální je koni zajistit možnost pohybu po pastvině chudé na trávu, tak jak byli po generace zvyklí, a doplnit jim vlákninu, minerály a vitamíny včetně sena, které jim dodá základní stavební látky. Pasení je pro koně nejlepší forma terapie, obéznímu koni tedy pasení neupíráme, ale vymezíme mu tak chudou pastvinu, ideálně v noci, kdy není v trávě tolik cukru, na které může tuto přirozenou činnost, prospěšnou páteři a koňské duši, vykonávat.
Dále je životně důležité zamezit krmení koní pochutinami, které často způsobí bolestivé úmrtí koně na koliku aj. Koně jsou lichokopytníci – býložraví savci, nejsou přežvýkavci a neumí zvracet ani trávit většinu potravy, kterou jim lidé z neznalosti a nedbalosti podají. Někteří dobrodinci si myslí, že koni pomohou, když mu podají např. jablko, ale věřte, že i jedno jablko podané koni v dobré víře mu může způsobit kruté bolesti. Nikdy nevíte, zda kůň nemá alergii nebo metabolickou poruchu, zda mu jablko nebo jinou pochutinu nepodal někdo před vámi a z čeho se skládá jeho krmná dávka. Bez vědomí chovatele bychom neměli krmit žádná zvířata, protože je tím můžeme nechtěně zabít, nebo jim způsobit těžké úrazy a zranění soubojem o pochutinu, případy udušení mrkví jsou známé. Koně krásně prospívají na chudé pastvě s doplněním sena, soli, vlákniny a s přístupem k čisté vodě. Denně dostávají výživové doplňky na trávení, klouby, minerály, olej pro koně a vše, co potřebují, v přesně sestavené krmné dávce. Ukončím zdlouhavé psaní o koních, protože vyprávění o nich by vydalo na několik knih, a představím vám postupně naše stádo, které se snažím vést tak, aby se koně k sobě chovali hezky a nervali se jako koně a aby stádo prospívalo 😊
Nejstarší, nejzkušenější a vůdčí člen našeho stáda se jmenuje Zak.
Zaky, Zak – narozen 1998 jako vraník, je vybělující bělouš Camargue z matky Camargue (Francouzský dodnes divoce žijící kůň) s podílem otce Haflinga.
Zak se po složení specializačních zkoušek, kterým předcházela desetiletá příprava, propracoval k výrazným změnám v jeho povaze a v jeho chování k lidem. Stará traumata, která si nesl z předchozího špatného zacházení, jsme společně překonali. Dnes je Zak spolehlivý parťák staršího věku závislý na denní péči a rituálech.
Ve společnosti dětí je mazlivý a komunikativní. Jeho projevy spokojenosti při hřebelcování a pozornostech, které mu děti prokazují, jsou nepřehlédnutelné:-) Má-li okolo sebe tento koník děti, přivírá oči, projevuje vděčnost a skloní k nim hlavu. Jeho konejšivé signály, jako jsou například široké a dlouhé otevření tlamy a výrazné úsměvy s přivřenýma očima jsou u dětí velice oblíbené. Považuji za důležité uvést, že Zak není vhodným koněm pro dospělé a může dojít k nechtěným incidentům při kontaktu s dospělým člověkem, kterého nezná. Jeho energetické pole je pro většinu dospělých uzavřené a pro dospěláky zde máme jiné koně. Tomuto koni koluje v žilách 50% krve divokého nedomestikovaného koně z jeho matky. V mnoha aspektech se liší od jiných plemen koní stavbou těla, vytrvalostí, velkým apetitem, který musím regulovat, a pozorováním okolí. Teď už je ve věku, kdy potřebuje více odpočívat a takzvaně vypnout, což se mu daří. Po vydatném odpočinku formou pastvy, válení a dirigování jeho stádových druhů se nechá odchytit dětmi a někdy jejich společnost aktivně vyhledává. Jeho oblíbenou činností jsou dlouhé procházky přírodou, když objevujeme nová zákoutí.
S dětmi je ochotný spolupracovat při agility hrách nebo je vozí na hřbetě, chodí s nimi přes kavalety a někdy s ním děti chodí v zápřahu. Jsou dny, kdy je protivný a nesdílný úměrně jeho věku a občasným zdravotním výkyvům. Dokáže zklidnit hyperaktivní děti a probudit „spící děti“ a ve stádě stále plní roli vůdčího koně. On sám si vymezuje velký osobní prostor, často se pase nerušeně stranou od ostatních koní. Zak se častým kontaktem a interakcí s lidmi se naučil číst jejich mimiku, řeč těla, energetické vibrace a intonaci a proto si dospělé jedince zpočátku „hlídá“, očuchává a není hned svolný k hlazení nebo hřebelcování. Práci s dětmi preferuje proto, že jsou autentické a může si je „přečíst“.
Zak pracuje již deset let v hipoterapii, ale tato činnost vyžaduje jeho plnou koncentraci a perfektní zdravotní stav. Tuto práci po něm již příští rok převezme Rozárka, která se pro ni aktuálně s velkým zájmem a nadšením připravuje v rámci jejího výcviku. Děti jezdí s fyzioterapeutem a s oporou například v leže, v obráceném sedu, nebo v plném sedu s podporou různých částí těla. Zak vždy rozlišoval mezi prací v Hipoterapii a ostatními činnostmi.
Zak je sebejistý a trochu egoistický kůň, který dokáže sebejistotu a sílu propůjčit dětem, se kterými pracuje, ale postupně bude z práce vyřazován a bude fungovat jako „dozor“, doprovod ostatních koní v práci a jako stabilní element stáda. V posledních letech jeho života se bude věnovat jeho oblíbeným činnostem, kterými jsou pasení, mazlení s dětmi, dirigování všech členů stáda, válení se v blátě („ čím víc pruhů bláta, tím víc Adidas“, abychom měli co čistit ) a procházky přírodou.
PEDRO – narozen 2006
Živý, temperamentní a dobrosrdečný teplokrevný hnědák. Narodil se se syndromem hypersensitivity, který se u něho rozvinul v jeho mateřském stádě, kdy jeho citlivosti a vnímavosti a zvýšené reaktivity zneužívali ostatní průbojnější hříběcí výrostci. V tu dobu se uzavřel do sebe, přestal komunikovat a stal se z něho konzervativní kůň, který špatně snáší změny prostředí, denních rituálů i tréninkového programu. Pedro je koněm, který potřebuje mít svého vlastního „člověka“, kterému patří a který se o něj stará. Cítí se dobře ve společnosti dospělých i dětí, své koňské druhy potřebuje a lpí na nich, ale jen „na oko“, protože je v hierarchii stáda nejníž. Lidi, které zná, miluje, je k nim citlivý a vnímavý a považuje je za přístav bezpečí, klidu a porozumění. Pedro vyniká ve schopnosti telepatické komunikace, když je v klidu, dokáže se naladit na různé frekvence a komunikovat pomocí myšlenek. Během práce ze země a ježdění je možnost propojení s tímto koněm jedinečným zážitkem, který je pro mnoho lidí léčivý.
Pedro dospíval velmi dlouho. S pomocí cviků pro koně na zapojení pravé hemisféry jsme dosáhli redukce reaktivního chování a schopnosti zapojení racionálního chování v podobě klidného nezaujatého pozorování situace a práce s jeho tělem. Během hřebelcování, uždění a sedlání je Pedro klidný, sdílný a uvolněný, když je obklopen lidmi, které zná a kterým důvěřuje, sníží krk a přivře oči. Pedro je kůň, který není vhodný pro jezdce začátečníka v terénu a na vyjížďkách, ale na jízdárně ochotně vozí i úplné začátečníky přes kavalety, protože se tam cítí dobře a bezpečně. Pedro rozlišuje mezi prací v Hipoterapii a ježděním.
Pedro miluje běhání a jednou týdně pořádá vlastní soukromé „dostihy“ na velké ploše. Obecenstvo, které neběhá, mu fandí a Pedro běhá až do úplného vyčerpání. Občas se k němu připojí Rozárka, ale brzy odpadne a musí švindlovat, aby Pedra předběhla, což ho vybičuje k vyšší rychlosti. Já a zbytek stáda lenochů stojíme uprostřed, sledujeme závod Pedra s větrem a fandíme jednoznačnému vítězi.
Pedro trpěl nedostatkem kvalitního spánku, což vyústilo v jeho časté usínání doslova ve stoje i během aktivit. Tento nedostatek spánku byl spojen s jeho postavením ve stádě. Vyřešili jsme to na noc prostorově tak, že je přepážkou oddělen od ostatních koní, ale je stále v jejich těsné blízkosti. Po zavedení tohoto opatření se u něj tato porucha přestala objevovat. Pedro je u nás spokojený, má svého člověka a za jeho přítomnosti je schopen podat maximální výkon při práci s různými lidmi. Ke správnému fungování potřebuje jednou za rok chiropraktické ošetření, čas od času masáže a velké díky patří našemu panu podkováři. Kvůli zkostnatění kopytních chrupavek nemůžeme s Pedrem pracovat na tvrdém povrchu, nicméně náš podkovář vylaďuje speciální formu úpravy kopyt a speciálních zámkových podkov, díky kterým Pedro lépe zvládá občas nevyhnutelnou chůzi po tvrdém povrchu.
Rozárka – narozena 2016
Spojení její matky Huculky Hryniawa a jejího otce plemeníka, Irského Coba, Marshal Grow proběhlo neplánovaně a z takto projevených sympatií vznikla klisnička po matce silná, odvážná, průbojná až dominantní a po otci klidná, veselé povahy, sdílná a velice společenská. Má nádhernou stavbu těla, je krásně rovná, tedy ani levák, ani pravák. V současné době se s velkým nadšením vrhá do připravených her, nových cviků a úkolů během výcviku. Je do všeho zapálená a vzteklá, když jí něco nejde, nebo když něco nechápe. Jakmile povel, nebo cvik, pochopí provádí ho tak často a s okázalým nadšením, že si musím napočítat do deseti, abych ji nepřetrhla. U mladých koní je potřeba vymýšlet způsoby, jak regulovat rychlost „splašené komety“. Jedno z takových cvičení je „ zenový klid“, kdy spolu postojíme a ztišíme se. Koně musíme například naučit stát v klidu u rampy, na dočasném úvazu, nebo v zápřahu. Letos bude skládat její první Specializační zkoušku pro koně pracující v Hiporehabilitaci.
Nedílnou součástí výcviku je respektování osobního prostoru, dovednost zdvořile přijít a odejít, dodržování, koním známé, „koňské etikety“ a to i ve vztahu k lidem. Koně se rádi učí nové věci, zajišťují tím přežití stáda. Nemají problém učit se překroky, ohýbání, podsazení pánve, koordinaci nohou, práci na jedné stopě či na dvou stopách, to vše považují za „ výzvu“ v případě, že porozumí tomu, co po nich chcete. Na začátku každé hodiny zopakujeme, co všechno se už Rozárka naučila, a tím navodíme motivaci ke snaze porozumět dalším cvikům nebo povelům. Soustředění u klisen a kobyl je ovlivňováno pravidelnou říjí, nutričně vyváženým krmivem a mnoha dalšími faktory. Rozárka je velice svéhlavá a průbojná a stejně tak je dobrosrdečná a sdílná ve vztahu k lidem. V poslední době projevuje zájem pozorovat lidi a porozumět jejich řeči. Často ji přistihnu, jak zaujatě pozoruje projevy člověka, který například zívá, tančí, smrká, křičí, nebo se směje. Její nejoblíbenější činnost s dětmi i s dospěláky je česání, zaplétání copánků a práce na jízdárně, ráda se nechá vodit i nezkušenými lidmi přes barevné kavalety a ukáže vám, jaké umí ladné otočky, ve větru si „ přehazuje ofinu“, která je dlouhá a v létě jí chrání oči před hmyzem.
Rozárka je ve slabinách lechtivá a má citlivou kůži, ale naštěstí se jí vyrážky, kterými Ir cobové občas trpí, vyhýbají. U klisen a kobyl probíhá výcvik formou dialogu, který na rozdíl od hřebců, nebo valachů může mít občas podobu „vyjednávání“. Jakmile je nějaká věc s Rozárkou „vyjednána“ vezme si ji k srdci a vykonává ji s perfekcionismem, který je jí vlastní, protože potom následuje odměna 😀 Nene…nemusí to být pamlsek, dnes už postačí nadšené zvolání „hodná holka“ , na které reaguje spokojeným přežvýknutím a zpracováním informace nebo zážitku. Rozárka dostává lásku, péči a výchovu, která by jí měla pomoci dospět do silné a sebevědomé klisny, která si osvojí „ koňskou etiketu“ ve vztahu k lidem i ke koním ve stádě.