Nejstarší, nejzkušenější a vůdčí člen našeho stáda se jmenuje Zak.
Zaky, Zak – narozen 1998 jako vraník, je vybělující bělouš Camargue z matky Camargue (francouzský dodnes divoce žijící kůň) s podílem otce Haflinga.
Zak se po složení specializačních zkoušek, kterým předcházela desetiletá příprava, propracoval k výrazným změnám v jeho povaze a v jeho chování k lidem. Stará traumata, která si nesl z předchozího špatného zacházení, jsme společně překonali. Dnes je Zak spolehlivý parťák staršího věku závislý na denní péči a rituálech.
Ve společnosti dětí je mazlivý a komunikativní. Jeho projevy spokojenosti při hřebelcování a pozornostech, které mu děti prokazují, jsou nepřehlédnutelné:-) Má-li okolo sebe tento koník děti, přivírá oči, projevuje vděčnost a skloní k nim hlavu. Jeho konejšivé signály, jako jsou například široké a dlouhé otevření tlamy a výrazné úsměvy s přivřenýma očima jsou u dětí velice oblíbené. Považuji za důležité uvést, že Zak není vhodným koněm pro dospělé a může dojít k nechtěným incidentům při kontaktu s dospělým člověkem, kterého nezná. Jeho energetické pole je pro většinu dospělých uzavřené a pro dospěláky zde máme jiné koně. Tomuto koni koluje v žilách 50% krve divokého nedomestikovaného koně z jeho matky. V mnoha aspektech se liší od jiných plemen koní stavbou těla, vytrvalostí, velkým apetitem, který musím regulovat, a pozorováním okolí. Teď už je ve věku, kdy potřebuje více odpočívat a takzvaně vypnout, což se mu daří. Po vydatném odpočinku formou pastvy, válení a dirigování jeho stádových druhů se nechá odchytit dětmi a někdy jejich společnost aktivně vyhledává. Jeho oblíbenou činností jsou dlouhé procházky přírodou, když objevujeme nová zákoutí.
S dětmi je ochotný spolupracovat při agility hrách nebo je vozí na hřbetě, chodí s nimi přes kavalety a někdy s ním děti chodí v zápřahu. Jsou také dny, kdy je protivný a nesdílný úměrně jeho věku a občasným zdravotním výkyvům. Dokáže zklidnit hyperaktivní děti a probudit „spící děti“ a ve stádě stále plní roli vůdčího koně. On sám si vymezuje velký osobní prostor, často se pase nerušeně stranou od ostatních koní. Zak se častým kontaktem a interakcí s lidmi se naučil číst jejich mimiku, řeč těla, energetické vibrace a intonaci a proto si dospělé jedince zpočátku „hlídá“, očuchává a není hned svolný k hlazení nebo hřebelcování. Práci s dětmi preferuje proto, že jsou autentické a může si je „přečíst“.
Zak pracuje již deset let v hipoterapii, ale tato činnost vyžaduje jeho plnou koncentraci a perfektní zdravotní stav. Tuto práci po něm již příští rok převezme Rozárka, která se pro ni aktuálně s velkým zájmem a nadšením připravuje v rámci jejího výcviku. Děti jezdí s fyzioterapeutem a s oporou například v leže, v obráceném sedu, nebo v plném sedu s podporou různých částí těla. Zak vždy rozlišoval mezi prací v hipoterapii a ostatními činnostmi.
Zak je sebejistý a trochu egoistický kůň, který dokáže sebejistotu a sílu propůjčit dětem, se kterými pracuje, ale postupně bude z práce vyřazován a bude fungovat jako „dozor“, doprovod ostatních koní v práci a jako stabilní element stáda. V posledních letech jeho života se bude věnovat jeho oblíbeným činnostem, kterými jsou pasení, mazlení s dětmi, dirigování všech členů stáda, válení se v blátě („ čím víc pruhů bláta, tím víc Adidas“, abychom měli co čistit ) a procházky přírodou.
PEDRO – narozen 2006
Živý, temperamentní a dobrosrdečný teplokrevný hnědák. Narodil se se syndromem hypersensitivity, který se u něho rozvinul v jeho mateřském stádě, kdy jeho citlivosti a vnímavosti a zvýšené reaktivity zneužívali ostatní průbojnější hříběcí výrostci. V tu dobu se uzavřel do sebe, přestal komunikovat a stal se z něho konzervativní kůň, který špatně snáší změny prostředí, denních rituálů i tréninkového programu. Pedro je koněm, který potřebuje mít svého vlastního „člověka“, kterému patří a který se o něj stará. Cítí se dobře ve společnosti dospělých i dětí, své koňské druhy potřebuje a lpí na nich, ale jen „na oko“, protože je v hierarchii stáda nejníž. Lidi, které zná, miluje, je k nim citlivý a vnímavý a považuje je za přístav bezpečí, klidu a porozumění. Pedro vyniká ve schopnosti telepatické komunikace, když je v klidu, dokáže se naladit na různé frekvence a komunikovat pomocí myšlenek. Během práce ze země a ježdění je možnost propojení s tímto koněm jedinečným zážitkem, který je pro mnoho lidí léčivý.
Pedro dospíval velmi dlouho. S pomocí cviků pro koně na zapojení pravé hemisféry jsme dosáhli redukce reaktivního chování a schopnosti zapojení racionálního chování v podobě klidného nezaujatého pozorování situace a práce s jeho tělem. Během hřebelcování, uždění a sedlání je Pedro klidný, sdílný a uvolněný, když je obklopen lidmi, které zná a kterým důvěřuje, sníží krk a přivře oči. Pedro je kůň, který není vhodný pro jezdce začátečníka v terénu a na vyjížďkách, ale na jízdárně ochotně vozí i úplné začátečníky přes kavalety, protože se tam cítí dobře a bezpečně. Pedro rozlišuje mezi prací v Hipoterapii a ježděním.
Tento koník miluje běhání a jednou týdně pořádá vlastní soukromé „dostihy“ na velké ploše. Obecenstvo, které neběhá, mu fandí a Pedro běhá až do úplného vyčerpání. Občas se k němu připojí Rozárka, ale brzy odpadne a musí švindlovat, aby Pedra předběhla, což ho vybičuje k vyšší rychlosti. Já a zbytek stáda lenochů stojíme uprostřed, sledujeme závod Pedra s větrem a fandíme jednoznačnému vítězi.
Pedro trpěl nedostatkem kvalitního spánku, což vyústilo v jeho časté usínání doslova ve stoje i během aktivit. Tento nedostatek spánku byl spojen s jeho postavením ve stádě. Vyřešili jsme to na noc prostorově tak, že je přepážkou oddělen od ostatních koní, ale je stále v jejich těsné blízkosti. Po zavedení tohoto opatření se u něj tato porucha přestala objevovat. Pedro je u nás spokojený, má svého člověka a za jeho přítomnosti je schopen podat maximální výkon při práci s různými lidmi. Ke správnému fungování potřebuje jednou za rok chiropraktické ošetření, čas od času masáže a velké díky patří našemu panu podkováři. Kvůli zkostnatění kopytních chrupavek nemůžeme s Pedrem pracovat na tvrdém povrchu, nicméně náš podkovář vylaďuje speciální formu úpravy kopyt a speciálních zámkových podkov, díky kterým Pedro lépe zvládá občas nevyhnutelnou chůzi po tvrdém povrchu.
Rozárka – narozena 2016
Spojení její matky Huculky Hryniawa a jejího otce plemeníka, Irského Coba, Marshal Grow proběhlo neplánovaně a z takto projevených sympatií vznikla klisnička po matce silná, odvážná, průbojná až dominantní a po otci klidná, veselé povahy, sdílná a velice společenská. Má nádhernou stavbu těla, je krásně rovná, tedy ani levák, ani pravák. V současné době se s velkým nadšením vrhá do připravených her, nových cviků a úkolů během výcviku. Je do všeho zapálená a vzteklá, když jí něco nejde, nebo když něco nechápe. Jakmile to pochopí provádí daný cvik tak často a s okázalým nadšením, že si musím napočítat do deseti, abych ji nepřetrhla, a musím vymýšlet způsoby, jak regulovat rychlost splašené komety. Jedno z takových cvičení je „ zenový klid“, kdy spolu postojíme a ztišíme se. Letos bude skládat její první Specializační zkoušku pro koně pracující v Hiporehabilitaci.
Nedílnou součástí výcviku je respektování osobního prostoru, dovednost zdvořile přijít a odejít, učení a dodržování koním známé „koňské“ etikety a to i ve vztahu k lidem. Koně se rádi učí nové věci, zajišťují tím přežití stáda. Nemají problém učit se překroky, ohýbání, podsazení pánve, koordinaci nohou, práci na jedné stopě či na dvou stopách, to vše považují za „ výzvu“ v případě, že porozumí tomu, co po nich chcete. Na začátku každé hodiny zopakujeme, co všechno se už Rozárka naučila, a tím navodíme motivaci ke snaze porozumět dalším cvikům nebo povelům. Soustředění u klisen a kobyl je ovlivňováno pravidelnou říjí, nutričně vyváženým krmivem a mnoha dalšími faktory. Rozárka je velice svéhlavá a průbojná a stejně tak je dobrosrdečná a sdílná ve vztahu k lidem. V poslední době projevuje zájem pozorovat lidi a porozumět jejich řeči. Často ji přistihnu, jak zaujatě pozoruje projevy člověka, který například zívá, tančí, smrká, křičí nebo se směje. Její nejoblíbenější činnost s dětmi i s dospěláky je česání, zaplétání copánků a práce na jízdárně, ráda se nechá vodit i nezkušenými lidmi přes barevné kavalety a ukáže vám, jaké umí ladné otočky, ve větru si „ přehazuje ofinu“, která je dlouhá a v létě jí chrání oči před hmyzem.
Rozárka je ve slabinách lechtivá a má citlivou kůži, naštěstí se jí vyrážky, kterými Ir cobové občas trpí vyhýbají. U klisen a kobyl probíhá výcvik formou dialogu, který na rozdíl od hřebců, nebo valachů může mít občas podobu „vyjednávání“. Jakmile je nějaká věc s Rozárkou „vyjednána“ vezme si ji odpovědně k srdci a vykonává ji s perfekcionismem, který je jí vlastní, protože potom následuje odměna. Nene…nemusí to být pamlsek, dnes už postačí nadšené zvolání „hodná holka“ , na které reaguje spokojeným přežvýknutím a zpracováním informace nebo zážitku. Rozárka dostává lásku, péči a výchovu, která by jí měla pomoci dospět do silné a sebevědomé klisny, která si osvojí „ koňskou etiketu“ ve vztahu k lidem i ke koním ve stádě.
-